Trhy & Pátrání po koníkách

Ráno se probouzím velmi brzy. Jéža akorát shání "účastníky zájezdu" pro výlet do Biogradu - nakoupíme ryby a chobotnice (všimněte si píšu chobotnice s malým ch, nechceme přeci sníst kamaráda Mirka :-D )

Biogradský trh je kousek od přístavu, nedalo mi to, museli jsme zastavit a já si udělal pár fotek. Trh bych přirovnal k takovému českému bio-farmářkému trhu, s tím rozdílem, že tam to není bio, ale proste jen trh.

Neustále mě udivuje cena ryb. Ať se nacházím kdekoli, všude jsou ryby drahé. Jinak tomu není ani v Chorvatsku. Asi to způsobil neuvážený rybolov nebo nevim. No zkrátka za rybu dáte to samé co v ČR. Lenka kupuje bylinky. 

 

Cestou jsme se shodli, že netřeba se dnes potápět z lodi. Ano, to je to, co náčelník-kapitán označil jako vzpouru. Je to tak. Ale opravdu se nám na "Větrnou Hůrku" loď moc nechce. Počkáme až všichni odjedou (kurzisté SD se dobrovolně, BEZ nátlaku a svobodně rozhodli jít na loď :-D opravdu jim to nezávidím). S Vláďou a Zdenkem jdeme pozorovat koníky. Jsme ve vodě hodinu. Pár drobných rybek, jeden jakýsi plž-mlž a tu a tam nějaká sasanka. Lenka mezi tím připravuje chobotnice na večer. Přikládám inspirativní fotku, jak se vaří z čerstvé zeleniny, zbytek bude v galerii.

Odpolední ponor nacvičujeme s Vláďou rescue, včetně navigace. Musím pochválit a poděkovat všem svý lektorům: Petrovi, Vláďovi i Alešovi. Předávají mi maximu znalostí co jsem schopen vstřebat a trénují jak teoreticky i prakticky.

K večeři byla grilovaná chobotnice a ryby. Jéžovic team (Vláďa a Lenka) se vytáhli. Sice už jsem to párkrát psal, ale až budu velký, chtěl bych umět vaři jako oni :)).

Večer probíhá slavnostní předávání diplomů - NAUI certifikací. Licencí tu máme celou škálu. Od Junior Scuba Diver, přes Scuba Diver, Advanced Scuba Diver až po NAUI Instructor. Po předání diplomu a "kartičky" je slušností přivítat potápěče do dané úrovně rituálem - plácnutí ploutví. Jéža si tuto část nejvíce užívá. Osud má ale smysl pro sarkasmus. Protože Vláďa byl certifikován jako instruktor, všichni jež přivítal nyní vítají jeho. Inu není nad to dobře prokrvit hýždě ploutví :)

Pakoštane - ponory z lodě

Dnešní ponory byly z lodi. Ale abych nepředbíhal, pěkně po pořádku.

Připrvili jsme si výstroj, naložili společně s láhvemi do pickupu a sami se pěšky vydali směr přístav. Loď - Polaris - není extrémně velká (ale kapitánovy tento fakt říkat samozřejmě nebudu), 12 potapěčů uveze. Poznámka: na následující fotce není loď Polaris, ale prostě ta plachetnice mě nadchla, tak jsem ji fotil.

Cestou na spot přebírám foto moudra od Honzy (foťáka, až budu jednou velký, chci umět fotit jako on). Hurá, už se blížíme. 

Výsadek 1 (já, Aleš, Vláďa, Lenka) nástup do gumy. Ještě kontrola ... OK, zanořujeme.  Po hodinovém ponoru, kde bohužel vyjma pár ryb a korýšů nebylo nic moc jdeme relaxovat. Výsadek 2 se teprv zanořuje, super! bude čas na relaxaci. Svačina a čaj značky Home-Made přichází vhod.

Druhá posádka je zpět a my přejíždíme na druhý spot. Jeden ze členů se rozhodl, že nasdílí svůj objed kolegovi Neptunovi (jo vlny jsou vlny, kazdý den děkuju vodě, sobě ... všem vodním bohům .. no zkrátka komu se dá, že vlny snáším dobře).

Lenka je zmrzlá, tak na druhý ponor jdme jen ve třech. Kluci mě trénují na navigaci, zatím jsem každý ponor navigoval. Nakonec snad ten kompas začnu mít i rád.

Po příjezdu zpět jdeme do restaurace (jmeno jsem bohužel nepochytil). Rozhodně si nedám smažák :-D. V menu mě zaujala oliheň s blitvou (pozn.: opravdu to je blitva - nikoli blitka!! je to něco jako brambory se špenátem a je to opravdu moc dobré!) V kombinací s chorvatským červeným je to vydařená večeře.

Mirek D. mě nesmírně překvapil. Biochemik-botanik, cestovatel, od toho je opravdu co se učit. Rozumí amazonským rostlinám a poutavě vypráví o lokalitách co navštívil (no jak už jsem dneska psal... až budu velký chtěl bych být cestovatel jako Mirek) :-D

Ještě chvíli večer povídáme před "Zdenkovou novou ložníci" (společenský přístřešek). Ráno jedeme na trh - koupit něco na grill. Ježci ukážou, co dokážou!.

Římská Cesta

Po krátké ranní obhlídce terénu tai-chi, mussli a čaji jsme si začli připravovat první ponor - check dive. Voda má něco mezi 17-19°C což není mrazák, ale ani žádný hic. Takže přes neopren přišel ještě jeden short - převlek - což samozřejmě nadnáší víc - hold je třeba přiložit olova.

Když se nám povedlo "zkalibrovat se" vyrazili jsme na průzkum asi dvě minuty plavání vzdálené Řecké cesty. Opravdu to dříve bývala, ale zub času a hladina středozemního moře způsobili že je nyní v hloubce 3-6 metrů.

I. Římská cesta poprvé - vyvažovací ponor
II. Římská cesta podruhé - detailní průzkum
III. Římská cesta po třetí - noční ponor

Druhá skupinka šla druý ponor hledat mořské koníky, ale asi se pásli jinde nebo prostě jenom odcválali.

Před nočním ponorem bylo grilování. Vláďa se ujal pozice mistr L'Grill a vykouzlil z naložené krkovičky naprosto senzační večeři. Někteří byli pouze hladoví (já, 3ks) jiní hladovější (Zdenek,5ks).

Noční ponor nebyl na život až tak bohatý. Zahlédli jsme úhořovce kraba a pár ryb.

Cesta je viditelná i z letadla.


Poznámka:
Chrapoš (Mirek) vypudil v noci zdenka i s madrací do grillovacího domečku. Ráno jsem našel Zdenka spokojeně a tvrdě spícího na stole na madraci ve spacáku :-D

Cesta Do Pakoštaně

Přijíždíme na Amers něco málo po osmé. Jsme tu mezi prvními. Dobalíme s Petrem posledních pár věcí a čekáme na vozík. Za chvilku je tu Martina s vozíkem...

Jedema dvěma vozi, NAUI car a Jéža car. Oba vozy plně obsazeny lidmi i výstrojí. Jak se dařilo NAUI caru přes den netuším, ale naši story rád povyprávím.

Cestou máme Jéža-car rozdělen na dva segmenty. Stryktní kuřáci, striktní nekuřácí a renegád Mirek (čůrací pauzu drží s nekuřákama ale jinak je to fajčijár).  Se Zdenkem jsme obdrželi titul "Palčáci". Nekdo hold na benzínce hladí telefon palcem - proto palčák, jiní tahají cígo. Cesta byla v pohodě, prodiskutovali jsme vše, od technyky až po ... no zapojte představu... ano je to tak Léňa si představovala Jéžu ve vytetovaných legínách.. :-D a dusila se při tom jablkem.

Osud má zvláštní smysl pro sarkasmus. To, že Vláďa před odjezdem vystrašil své mechaniky ve stylu drsného přijetí před dílnu a zatroubení "co jste s tím udělali, vždy to nejede rychle náhradní auto..." a pak když se začal smát tak mechanikovi spadl kámen ze srdce, se mu vrátilo na chorvatské dálnici když začal rachtat uvoněný plech, po chvilce pátrání jsme plech osvobodili naložili a pokračovali.

Přijeli jsme, dle navigačních instrukcí u kostela do leva u hřbitova do prava. Bydlení hezké, čisté. Jediné drobné zklamání je internet. Stejně jako v dobrém podniku čekám džbánek vody na stole, tak v dobrém ubytování vnímám wifi free. Mají u mě malý vroubek 10euro za pc proste není v civilizovatelné době akceptovatelné.

Už dorazil NAUI car, cestovatelé povětšinou spí, na to že bych chtěl natočit jejich příjezd se úplně štastni netváři no co tak se s kamerou vyblbnu přes den bude prostoru dost.

Léňa ohřála guláš. Výbornej!! Dal jsem dva talýře. Sedime tu a kecáme a je to opravdu sranda, už jsme pojmenováni od dlouhýho (Zdenek) širokýho (Vláďa) bistrozrakýho (já)  po "chobotnice přines pivo".. (přeloženo do řeči smrtelníků, "Mirku neser a přines pivo").

Spát jdeme kolem půnoci.

Ráno jsem si spestřil tai-chi na pláži. Je trošku pod mrakem, ale zima není. Voda ale rozhodně neni ani vařící.

Jak ono se to psalo na těch táborech..

počasí znamenité, cesty kamenité, žiju 
Vašek