Pakoštane - ponory z lodě

Dnešní ponory byly z lodi. Ale abych nepředbíhal, pěkně po pořádku.

Připrvili jsme si výstroj, naložili společně s láhvemi do pickupu a sami se pěšky vydali směr přístav. Loď - Polaris - není extrémně velká (ale kapitánovy tento fakt říkat samozřejmě nebudu), 12 potapěčů uveze. Poznámka: na následující fotce není loď Polaris, ale prostě ta plachetnice mě nadchla, tak jsem ji fotil.

Cestou na spot přebírám foto moudra od Honzy (foťáka, až budu jednou velký, chci umět fotit jako on). Hurá, už se blížíme. 

Výsadek 1 (já, Aleš, Vláďa, Lenka) nástup do gumy. Ještě kontrola ... OK, zanořujeme.  Po hodinovém ponoru, kde bohužel vyjma pár ryb a korýšů nebylo nic moc jdeme relaxovat. Výsadek 2 se teprv zanořuje, super! bude čas na relaxaci. Svačina a čaj značky Home-Made přichází vhod.

Druhá posádka je zpět a my přejíždíme na druhý spot. Jeden ze členů se rozhodl, že nasdílí svůj objed kolegovi Neptunovi (jo vlny jsou vlny, kazdý den děkuju vodě, sobě ... všem vodním bohům .. no zkrátka komu se dá, že vlny snáším dobře).

Lenka je zmrzlá, tak na druhý ponor jdme jen ve třech. Kluci mě trénují na navigaci, zatím jsem každý ponor navigoval. Nakonec snad ten kompas začnu mít i rád.

Po příjezdu zpět jdeme do restaurace (jmeno jsem bohužel nepochytil). Rozhodně si nedám smažák :-D. V menu mě zaujala oliheň s blitvou (pozn.: opravdu to je blitva - nikoli blitka!! je to něco jako brambory se špenátem a je to opravdu moc dobré!) V kombinací s chorvatským červeným je to vydařená večeře.

Mirek D. mě nesmírně překvapil. Biochemik-botanik, cestovatel, od toho je opravdu co se učit. Rozumí amazonským rostlinám a poutavě vypráví o lokalitách co navštívil (no jak už jsem dneska psal... až budu velký chtěl bych být cestovatel jako Mirek) :-D

Ještě chvíli večer povídáme před "Zdenkovou novou ložníci" (společenský přístřešek). Ráno jedeme na trh - koupit něco na grill. Ježci ukážou, co dokážou!.

Římská Cesta

Po krátké ranní obhlídce terénu tai-chi, mussli a čaji jsme si začli připravovat první ponor - check dive. Voda má něco mezi 17-19°C což není mrazák, ale ani žádný hic. Takže přes neopren přišel ještě jeden short - převlek - což samozřejmě nadnáší víc - hold je třeba přiložit olova.

Když se nám povedlo "zkalibrovat se" vyrazili jsme na průzkum asi dvě minuty plavání vzdálené Řecké cesty. Opravdu to dříve bývala, ale zub času a hladina středozemního moře způsobili že je nyní v hloubce 3-6 metrů.

I. Římská cesta poprvé - vyvažovací ponor
II. Římská cesta podruhé - detailní průzkum
III. Římská cesta po třetí - noční ponor

Druhá skupinka šla druý ponor hledat mořské koníky, ale asi se pásli jinde nebo prostě jenom odcválali.

Před nočním ponorem bylo grilování. Vláďa se ujal pozice mistr L'Grill a vykouzlil z naložené krkovičky naprosto senzační večeři. Někteří byli pouze hladoví (já, 3ks) jiní hladovější (Zdenek,5ks).

Noční ponor nebyl na život až tak bohatý. Zahlédli jsme úhořovce kraba a pár ryb.

Cesta je viditelná i z letadla.


Poznámka:
Chrapoš (Mirek) vypudil v noci zdenka i s madrací do grillovacího domečku. Ráno jsem našel Zdenka spokojeně a tvrdě spícího na stole na madraci ve spacáku :-D

Cesta Do Pakoštaně

Přijíždíme na Amers něco málo po osmé. Jsme tu mezi prvními. Dobalíme s Petrem posledních pár věcí a čekáme na vozík. Za chvilku je tu Martina s vozíkem...

Jedema dvěma vozi, NAUI car a Jéža car. Oba vozy plně obsazeny lidmi i výstrojí. Jak se dařilo NAUI caru přes den netuším, ale naši story rád povyprávím.

Cestou máme Jéža-car rozdělen na dva segmenty. Stryktní kuřáci, striktní nekuřácí a renegád Mirek (čůrací pauzu drží s nekuřákama ale jinak je to fajčijár).  Se Zdenkem jsme obdrželi titul "Palčáci". Nekdo hold na benzínce hladí telefon palcem - proto palčák, jiní tahají cígo. Cesta byla v pohodě, prodiskutovali jsme vše, od technyky až po ... no zapojte představu... ano je to tak Léňa si představovala Jéžu ve vytetovaných legínách.. :-D a dusila se při tom jablkem.

Osud má zvláštní smysl pro sarkasmus. To, že Vláďa před odjezdem vystrašil své mechaniky ve stylu drsného přijetí před dílnu a zatroubení "co jste s tím udělali, vždy to nejede rychle náhradní auto..." a pak když se začal smát tak mechanikovi spadl kámen ze srdce, se mu vrátilo na chorvatské dálnici když začal rachtat uvoněný plech, po chvilce pátrání jsme plech osvobodili naložili a pokračovali.

Přijeli jsme, dle navigačních instrukcí u kostela do leva u hřbitova do prava. Bydlení hezké, čisté. Jediné drobné zklamání je internet. Stejně jako v dobrém podniku čekám džbánek vody na stole, tak v dobrém ubytování vnímám wifi free. Mají u mě malý vroubek 10euro za pc proste není v civilizovatelné době akceptovatelné.

Už dorazil NAUI car, cestovatelé povětšinou spí, na to že bych chtěl natočit jejich příjezd se úplně štastni netváři no co tak se s kamerou vyblbnu přes den bude prostoru dost.

Léňa ohřála guláš. Výbornej!! Dal jsem dva talýře. Sedime tu a kecáme a je to opravdu sranda, už jsme pojmenováni od dlouhýho (Zdenek) širokýho (Vláďa) bistrozrakýho (já)  po "chobotnice přines pivo".. (přeloženo do řeči smrtelníků, "Mirku neser a přines pivo").

Spát jdeme kolem půnoci.

Ráno jsem si spestřil tai-chi na pláži. Je trošku pod mrakem, ale zima není. Voda ale rozhodně neni ani vařící.

Jak ono se to psalo na těch táborech..

počasí znamenité, cesty kamenité, žiju 
Vašek