Trhy & Pátrání po koníkách

Ráno se probouzím velmi brzy. Jéža akorát shání "účastníky zájezdu" pro výlet do Biogradu - nakoupíme ryby a chobotnice (všimněte si píšu chobotnice s malým ch, nechceme přeci sníst kamaráda Mirka :-D )

Biogradský trh je kousek od přístavu, nedalo mi to, museli jsme zastavit a já si udělal pár fotek. Trh bych přirovnal k takovému českému bio-farmářkému trhu, s tím rozdílem, že tam to není bio, ale proste jen trh.

Neustále mě udivuje cena ryb. Ať se nacházím kdekoli, všude jsou ryby drahé. Jinak tomu není ani v Chorvatsku. Asi to způsobil neuvážený rybolov nebo nevim. No zkrátka za rybu dáte to samé co v ČR. Lenka kupuje bylinky. 

 

Cestou jsme se shodli, že netřeba se dnes potápět z lodi. Ano, to je to, co náčelník-kapitán označil jako vzpouru. Je to tak. Ale opravdu se nám na "Větrnou Hůrku" loď moc nechce. Počkáme až všichni odjedou (kurzisté SD se dobrovolně, BEZ nátlaku a svobodně rozhodli jít na loď :-D opravdu jim to nezávidím). S Vláďou a Zdenkem jdeme pozorovat koníky. Jsme ve vodě hodinu. Pár drobných rybek, jeden jakýsi plž-mlž a tu a tam nějaká sasanka. Lenka mezi tím připravuje chobotnice na večer. Přikládám inspirativní fotku, jak se vaří z čerstvé zeleniny, zbytek bude v galerii.

Odpolední ponor nacvičujeme s Vláďou rescue, včetně navigace. Musím pochválit a poděkovat všem svý lektorům: Petrovi, Vláďovi i Alešovi. Předávají mi maximu znalostí co jsem schopen vstřebat a trénují jak teoreticky i prakticky.

K večeři byla grilovaná chobotnice a ryby. Jéžovic team (Vláďa a Lenka) se vytáhli. Sice už jsem to párkrát psal, ale až budu velký, chtěl bych umět vaři jako oni :)).

Večer probíhá slavnostní předávání diplomů - NAUI certifikací. Licencí tu máme celou škálu. Od Junior Scuba Diver, přes Scuba Diver, Advanced Scuba Diver až po NAUI Instructor. Po předání diplomu a "kartičky" je slušností přivítat potápěče do dané úrovně rituálem - plácnutí ploutví. Jéža si tuto část nejvíce užívá. Osud má ale smysl pro sarkasmus. Protože Vláďa byl certifikován jako instruktor, všichni jež přivítal nyní vítají jeho. Inu není nad to dobře prokrvit hýždě ploutví :)

Cesta Do Pakoštaně

Přijíždíme na Amers něco málo po osmé. Jsme tu mezi prvními. Dobalíme s Petrem posledních pár věcí a čekáme na vozík. Za chvilku je tu Martina s vozíkem...

Jedema dvěma vozi, NAUI car a Jéža car. Oba vozy plně obsazeny lidmi i výstrojí. Jak se dařilo NAUI caru přes den netuším, ale naši story rád povyprávím.

Cestou máme Jéža-car rozdělen na dva segmenty. Stryktní kuřáci, striktní nekuřácí a renegád Mirek (čůrací pauzu drží s nekuřákama ale jinak je to fajčijár).  Se Zdenkem jsme obdrželi titul "Palčáci". Nekdo hold na benzínce hladí telefon palcem - proto palčák, jiní tahají cígo. Cesta byla v pohodě, prodiskutovali jsme vše, od technyky až po ... no zapojte představu... ano je to tak Léňa si představovala Jéžu ve vytetovaných legínách.. :-D a dusila se při tom jablkem.

Osud má zvláštní smysl pro sarkasmus. To, že Vláďa před odjezdem vystrašil své mechaniky ve stylu drsného přijetí před dílnu a zatroubení "co jste s tím udělali, vždy to nejede rychle náhradní auto..." a pak když se začal smát tak mechanikovi spadl kámen ze srdce, se mu vrátilo na chorvatské dálnici když začal rachtat uvoněný plech, po chvilce pátrání jsme plech osvobodili naložili a pokračovali.

Přijeli jsme, dle navigačních instrukcí u kostela do leva u hřbitova do prava. Bydlení hezké, čisté. Jediné drobné zklamání je internet. Stejně jako v dobrém podniku čekám džbánek vody na stole, tak v dobrém ubytování vnímám wifi free. Mají u mě malý vroubek 10euro za pc proste není v civilizovatelné době akceptovatelné.

Už dorazil NAUI car, cestovatelé povětšinou spí, na to že bych chtěl natočit jejich příjezd se úplně štastni netváři no co tak se s kamerou vyblbnu přes den bude prostoru dost.

Léňa ohřála guláš. Výbornej!! Dal jsem dva talýře. Sedime tu a kecáme a je to opravdu sranda, už jsme pojmenováni od dlouhýho (Zdenek) širokýho (Vláďa) bistrozrakýho (já)  po "chobotnice přines pivo".. (přeloženo do řeči smrtelníků, "Mirku neser a přines pivo").

Spát jdeme kolem půnoci.

Ráno jsem si spestřil tai-chi na pláži. Je trošku pod mrakem, ale zima není. Voda ale rozhodně neni ani vařící.

Jak ono se to psalo na těch táborech..

počasí znamenité, cesty kamenité, žiju 
Vašek 

Poslední bazén - Čestlice

Čestlicě - první i poslední

Kurz se nám pomalu chýlí ke konci. Dnes jsme absolvovali poslední teoretický blok v učebně v Amersu. Tentokráte se naše řady rozrostly o další potápěče. Pavla, Honza, Jirka - noví kurzisté, pro které jak již název napovídá jsou Čestlice "poprvé". Láďa s Lenkou - taky kurzisté, ale pokročilého ražení - dive masteři :) - kteří pomáhají s nováčky.

Máme štěstí na samé milé lidi, všichni jsou přátelští. Navíc Honza je ještě nadšenec do fotografování a i v rámci diplomky řešil podvodní fotografii, takže je i o čem povídat. Super!

Po teorii jsme zabalili vše potřebné a hurá do Čestlic. Asi nemusím říkat, že zabalit a převézt a připravit 8 lidí chvíli zabere :) Láďa s Lenkou mají na starost trojici nováčků a Petr má na starosti nás a tak nějak vše koordinuje.

Nouzové výstupy

Co je dnešním plánem? Zopakovat všechny dovednosti: vyvažování, dýchaní z jedné automatiky,
vyjmutí a znovu nandání automatiky. Nově přibývají dovednosti práce s páskem se závažím - rozepnout sundat a znovu pod vodou nandat a zapnout, svléci a obléci žaket. Potom vyzkoušet nouzový výstup. Co si pod pojmem nouzový výstup představit? V našem případě jde o výstup z 8m se simulací došlého vzduchu, takže pouze vyfukujeme zbytek z plic a vykopáváme se ploutvemi bez nafouknutého žaketu.

Jde to skvěle! Oproti volné vodě vyvažování jedna báseň. Trénujeme s Janičkou pomalé synchronizované ponory a výstupy. 1m/min. Navzájem zkoušíme dýchat z automatik. Při nouzovém výstupu jsem
zjistil, že by se opravdu dalo vykopat asi i z 16-18m. Při pomalém bublání a pohyby ploutvemi jsem při dosažení hladiny měl ještě polovinu vzduchu. Je to skvělé! Baví nás to a dnes obzvlášť i Janičku protože jí to prostě jde.

Největší úspěch

Dnešní ponory byly korunovány velkým úspěchem. Musím před nastoupenou jednotkou pochválit Janičku. Došla tak daleko, že si sundala celou masku pod vodou, znovu nasadila a vyfoukla vodu! To hodnotím jako největší úspěch dne!

Co nás čeká příště? Další volná voda - v některém z českých lomů. Tak, jdu vymýšlet kam že se vydáme...

Plzeňský ponor

Další teoreticko-praktická část výuky. Tentokráte v Plzni. K praktickému výciku jsme se vydali na bazén Radbůza. Nejdříve měl zpoždění Petr a pak jak jsme si říkali že máme času dost tak jsme se ještě opozdili i my :) takže hodinka spoždění jako vyšitá :) Paní na bazénu byla ale moc ochotná a posunula nám potápěcí časové okénko.

Trénování dýchání z buddyho automatiky je zábava. Hlavně moc neoslintat automatiku.

Když jeden obrázek vydá za tisíc slov, tak jedno video musí vydat za tisíc obrázků (nebo minimálně za 29 obr/s )

A jdeme na kurz!

Konečně je to tady, plním si svůj další sen! Potápěčský kurz! Chvíli jsem váhal u koho se budu učit, jakou licenci si udělám. PADI? CMAS? SSI? NAUI? Chvíli jsem vybíral a nakonec jsem se poradil s kamarádem co už se nějaký pátek potápí...

"JK: Kurzů najdeš spoustu, ale já bych dal přednost bezpečnosti."

No dobře, neřekl to přesně takto :)), ale na tom nesejde ne? Pointa je vcelku jasná, prostě chci dobrý výcvik, spolehlivého instruktora!

Nakonec jsem si vybral. Jdu no licence NAUI s potápěči Amers.cz. Pražská základna i s prodejnou a výukovou místností. Původní záměr udělat si licenci na dovolené v Chorvatsku nevyšel - malý zájem. Nevadí, tak hold v Čechách, ale zase s bonusem! Přidala se i Janička! Výborně, teď dostává buddy systém ten pravý význam!

Vzhůru pod hladinu... :-)