Pakoštane - ponory z lodě

Dnešní ponory byly z lodi. Ale abych nepředbíhal, pěkně po pořádku.

Připrvili jsme si výstroj, naložili společně s láhvemi do pickupu a sami se pěšky vydali směr přístav. Loď - Polaris - není extrémně velká (ale kapitánovy tento fakt říkat samozřejmě nebudu), 12 potapěčů uveze. Poznámka: na následující fotce není loď Polaris, ale prostě ta plachetnice mě nadchla, tak jsem ji fotil.

Cestou na spot přebírám foto moudra od Honzy (foťáka, až budu jednou velký, chci umět fotit jako on). Hurá, už se blížíme. 

Výsadek 1 (já, Aleš, Vláďa, Lenka) nástup do gumy. Ještě kontrola ... OK, zanořujeme.  Po hodinovém ponoru, kde bohužel vyjma pár ryb a korýšů nebylo nic moc jdeme relaxovat. Výsadek 2 se teprv zanořuje, super! bude čas na relaxaci. Svačina a čaj značky Home-Made přichází vhod.

Druhá posádka je zpět a my přejíždíme na druhý spot. Jeden ze členů se rozhodl, že nasdílí svůj objed kolegovi Neptunovi (jo vlny jsou vlny, kazdý den děkuju vodě, sobě ... všem vodním bohům .. no zkrátka komu se dá, že vlny snáším dobře).

Lenka je zmrzlá, tak na druhý ponor jdme jen ve třech. Kluci mě trénují na navigaci, zatím jsem každý ponor navigoval. Nakonec snad ten kompas začnu mít i rád.

Po příjezdu zpět jdeme do restaurace (jmeno jsem bohužel nepochytil). Rozhodně si nedám smažák :-D. V menu mě zaujala oliheň s blitvou (pozn.: opravdu to je blitva - nikoli blitka!! je to něco jako brambory se špenátem a je to opravdu moc dobré!) V kombinací s chorvatským červeným je to vydařená večeře.

Mirek D. mě nesmírně překvapil. Biochemik-botanik, cestovatel, od toho je opravdu co se učit. Rozumí amazonským rostlinám a poutavě vypráví o lokalitách co navštívil (no jak už jsem dneska psal... až budu velký chtěl bych být cestovatel jako Mirek) :-D

Ještě chvíli večer povídáme před "Zdenkovou novou ložníci" (společenský přístřešek). Ráno jedeme na trh - koupit něco na grill. Ježci ukážou, co dokážou!.

Římská Cesta

Po krátké ranní obhlídce terénu tai-chi, mussli a čaji jsme si začli připravovat první ponor - check dive. Voda má něco mezi 17-19°C což není mrazák, ale ani žádný hic. Takže přes neopren přišel ještě jeden short - převlek - což samozřejmě nadnáší víc - hold je třeba přiložit olova.

Když se nám povedlo "zkalibrovat se" vyrazili jsme na průzkum asi dvě minuty plavání vzdálené Řecké cesty. Opravdu to dříve bývala, ale zub času a hladina středozemního moře způsobili že je nyní v hloubce 3-6 metrů.

I. Římská cesta poprvé - vyvažovací ponor
II. Římská cesta podruhé - detailní průzkum
III. Římská cesta po třetí - noční ponor

Druhá skupinka šla druý ponor hledat mořské koníky, ale asi se pásli jinde nebo prostě jenom odcválali.

Před nočním ponorem bylo grilování. Vláďa se ujal pozice mistr L'Grill a vykouzlil z naložené krkovičky naprosto senzační večeři. Někteří byli pouze hladoví (já, 3ks) jiní hladovější (Zdenek,5ks).

Noční ponor nebyl na život až tak bohatý. Zahlédli jsme úhořovce kraba a pár ryb.

Cesta je viditelná i z letadla.


Poznámka:
Chrapoš (Mirek) vypudil v noci zdenka i s madrací do grillovacího domečku. Ráno jsem našel Zdenka spokojeně a tvrdě spícího na stole na madraci ve spacáku :-D

Cesta Do Pakoštaně

Přijíždíme na Amers něco málo po osmé. Jsme tu mezi prvními. Dobalíme s Petrem posledních pár věcí a čekáme na vozík. Za chvilku je tu Martina s vozíkem...

Jedema dvěma vozi, NAUI car a Jéža car. Oba vozy plně obsazeny lidmi i výstrojí. Jak se dařilo NAUI caru přes den netuším, ale naši story rád povyprávím.

Cestou máme Jéža-car rozdělen na dva segmenty. Stryktní kuřáci, striktní nekuřácí a renegád Mirek (čůrací pauzu drží s nekuřákama ale jinak je to fajčijár).  Se Zdenkem jsme obdrželi titul "Palčáci". Nekdo hold na benzínce hladí telefon palcem - proto palčák, jiní tahají cígo. Cesta byla v pohodě, prodiskutovali jsme vše, od technyky až po ... no zapojte představu... ano je to tak Léňa si představovala Jéžu ve vytetovaných legínách.. :-D a dusila se při tom jablkem.

Osud má zvláštní smysl pro sarkasmus. To, že Vláďa před odjezdem vystrašil své mechaniky ve stylu drsného přijetí před dílnu a zatroubení "co jste s tím udělali, vždy to nejede rychle náhradní auto..." a pak když se začal smát tak mechanikovi spadl kámen ze srdce, se mu vrátilo na chorvatské dálnici když začal rachtat uvoněný plech, po chvilce pátrání jsme plech osvobodili naložili a pokračovali.

Přijeli jsme, dle navigačních instrukcí u kostela do leva u hřbitova do prava. Bydlení hezké, čisté. Jediné drobné zklamání je internet. Stejně jako v dobrém podniku čekám džbánek vody na stole, tak v dobrém ubytování vnímám wifi free. Mají u mě malý vroubek 10euro za pc proste není v civilizovatelné době akceptovatelné.

Už dorazil NAUI car, cestovatelé povětšinou spí, na to že bych chtěl natočit jejich příjezd se úplně štastni netváři no co tak se s kamerou vyblbnu přes den bude prostoru dost.

Léňa ohřála guláš. Výbornej!! Dal jsem dva talýře. Sedime tu a kecáme a je to opravdu sranda, už jsme pojmenováni od dlouhýho (Zdenek) širokýho (Vláďa) bistrozrakýho (já)  po "chobotnice přines pivo".. (přeloženo do řeči smrtelníků, "Mirku neser a přines pivo").

Spát jdeme kolem půnoci.

Ráno jsem si spestřil tai-chi na pláži. Je trošku pod mrakem, ale zima není. Voda ale rozhodně neni ani vařící.

Jak ono se to psalo na těch táborech..

počasí znamenité, cesty kamenité, žiju 
Vašek 

Poslední bazén - Čestlice

Čestlicě - první i poslední

Kurz se nám pomalu chýlí ke konci. Dnes jsme absolvovali poslední teoretický blok v učebně v Amersu. Tentokráte se naše řady rozrostly o další potápěče. Pavla, Honza, Jirka - noví kurzisté, pro které jak již název napovídá jsou Čestlice "poprvé". Láďa s Lenkou - taky kurzisté, ale pokročilého ražení - dive masteři :) - kteří pomáhají s nováčky.

Máme štěstí na samé milé lidi, všichni jsou přátelští. Navíc Honza je ještě nadšenec do fotografování a i v rámci diplomky řešil podvodní fotografii, takže je i o čem povídat. Super!

Po teorii jsme zabalili vše potřebné a hurá do Čestlic. Asi nemusím říkat, že zabalit a převézt a připravit 8 lidí chvíli zabere :) Láďa s Lenkou mají na starost trojici nováčků a Petr má na starosti nás a tak nějak vše koordinuje.

Nouzové výstupy

Co je dnešním plánem? Zopakovat všechny dovednosti: vyvažování, dýchaní z jedné automatiky,
vyjmutí a znovu nandání automatiky. Nově přibývají dovednosti práce s páskem se závažím - rozepnout sundat a znovu pod vodou nandat a zapnout, svléci a obléci žaket. Potom vyzkoušet nouzový výstup. Co si pod pojmem nouzový výstup představit? V našem případě jde o výstup z 8m se simulací došlého vzduchu, takže pouze vyfukujeme zbytek z plic a vykopáváme se ploutvemi bez nafouknutého žaketu.

Jde to skvěle! Oproti volné vodě vyvažování jedna báseň. Trénujeme s Janičkou pomalé synchronizované ponory a výstupy. 1m/min. Navzájem zkoušíme dýchat z automatik. Při nouzovém výstupu jsem
zjistil, že by se opravdu dalo vykopat asi i z 16-18m. Při pomalém bublání a pohyby ploutvemi jsem při dosažení hladiny měl ještě polovinu vzduchu. Je to skvělé! Baví nás to a dnes obzvlášť i Janičku protože jí to prostě jde.

Největší úspěch

Dnešní ponory byly korunovány velkým úspěchem. Musím před nastoupenou jednotkou pochválit Janičku. Došla tak daleko, že si sundala celou masku pod vodou, znovu nasadila a vyfoukla vodu! To hodnotím jako největší úspěch dne!

Co nás čeká příště? Další volná voda - v některém z českých lomů. Tak, jdu vymýšlet kam že se vydáme...

První volná voda - Lom

Součástí kurzu jsou samozřejmě i ponory na volné vodě, takže jednou prostě přijít musely. V tuto chvíli si tak říkám, škoda, že Čechy nemají moře. To by prostě byla paráda. Hold si musíme vystačit s menší alternativou (minimálně 1000000x menší) - lom.

První co, tak každého asi napadne je myšlenka "to bude pecka, krásná česká zelená kvetoucí voda...". Taky mě to prolétlo hlavou a představa, že bych si neviděl ani na počítač mě tedy opravdu netěšila. Amersáci mají svůj lom, ale tam ta viditelnost není v tuto dobu úplně ideální, tak Petr přišel se spásnou myšlenkou - pojedeme do Horní Cerekve (čert ví, jak se to skloňuje, prostě město se jmenuje Horní Cerekev a kousek za městem je potápěčský lom).

Do Prahy, do Cerekve, do lomu ... do p****e mrzne mi pusa

Výlet začal velmi velmi časně z rána. V osum musíme být v Amersu, rychle naložit vybavení a pak hurá směr východ (po D1). Bohužel auto (Mirkovo) není vybaveno luxusem zvaným "dálniční známka", takže jízda se asi tak o 50 minut protáhne oproti standardu PL-PHA po D5.

Přesně na osmou jsme na základně. Pár minut na to přijíždí Petr, chvíli po něm David a pak ještě Aleš. David je náš druhý buddy a Aleš ze zdravotních důvodů dělá vyjímečně jen "Alberta" (pro ty kdo neví, každý řidič autobusu se jmenuje Karel a každý šofér osobního auta je Albert).

V půl desáté vyrážíme, Petr vyzvedává ještě Martinu a děti, dozvídám se, že je to přímo luxusní čas co se týká poměru "zabalit/vyrazit/nezapomenout nic".

Kolem jedenácté jsme na místě. Docela velký lom, až mě to překvapuje. Viditelnost je už ze břehu výborná, 8m žádný problém. Super! uvidím i něco jiného než zelené nic :)) Chvíli jsem váhal, jestli na neoprén brát ještě vrstvu "šortu" a jsem opravdu moc rád, že jsem neprotestoval. Kolem 5m je to jak v lednici, ale nepředbíhejme.

Chvilka školení jak s počítačem ZOOP a hloubkoměrem+teplota+čas - ten jsem zapomněl jak se jmenuje, ale podle Petra se s touto hračkou potápí ti největší tvrdáci - tak budu prostě tvrďák :-D

První ponor, zanoření proběhlo v pohodě. Já+David a Petr+Janička. Plaveme okolo břehu.

Viditelnost super, ale ta teplota! Po chvíli plavání mám pocit, že mi umrzají rty. Studená voda štípe, ale po chvíli už mám pusu omrzlou tak, že už mi to je jedno. Zmátl nás val, místo abychom jej přeplavali, tak jsme plavali okolo a ejhle najednou jsme někde jinde. Při pokusu o návrat k trase jsme připomínali psa hrajícího si s ocasem. Plavat do kruhu prostě umíme. Celkově jsme při ponoru viděli plošinku 1 a 2, vodníka podvodního (zvláštní druh, který neumí dýchat na suchu), jednoho žraloka dřevěného na vodítku aby se nepouštěl moc k hladině a nestrašil lidi. Pár ryb a pár kolegů potápěčů.

Po vynoření a roztátí rtů lehce zmrzlých do tvaru "O" jsme posvačili. Vyměnili láhve a šup zpět. Tentokrát jen já, Janička a Petr. Více jsme se věnovali technice.
Dokonce už ani ta studená voda nebyla tak agresivní. Tak ještě fotku s vodníkem a pak zpět na souš.
PS: Ostatní fotky jsou v galerii kurzu (v pravo nad archivem článků).

Dojmy a postřehy

Vyvažování na otevřené vodě je prostě větší alchymie než v bazénu. V Čestlicích mi to tak krásně šlo! Hold dva neoprény + rozdílné teploty (i hustoty) vody dělají prostě své a stačí to na rozhození balancu začátečníka. Při prvním ponoru jsem na konci z třech metrů skoro vyplaval a už jsem se nemohl zanořit - prostě je třeba víc závaží.

Druhý ponor byl o poznání lepší. Nejen, že jsem poladil volnou ploutev, už mě ani tak moc nerozčilovala moje nemotornost v neoprenových rukavicích a i to vyvážení šlo o trochu lépe.

I když si myslíte, že jste na první ponor na volné vodě připraveni stejně něco zaskočí - volná ploutev, studená voda, neohrabanost v rukavicích, horší vyvažování a nebo všechno dohromady a ještě se k tomu se přidá sebereflexe o tom, že to jde hůře než jste čekali. Prostě se musíme nořit častěji :)

Plzeňský ponor

Další teoreticko-praktická část výuky. Tentokráte v Plzni. K praktickému výciku jsme se vydali na bazén Radbůza. Nejdříve měl zpoždění Petr a pak jak jsme si říkali že máme času dost tak jsme se ještě opozdili i my :) takže hodinka spoždění jako vyšitá :) Paní na bazénu byla ale moc ochotná a posunula nám potápěcí časové okénko.

Trénování dýchání z buddyho automatiky je zábava. Hlavně moc neoslintat automatiku.

Když jeden obrázek vydá za tisíc slov, tak jedno video musí vydat za tisíc obrázků (nebo minimálně za 29 obr/s )

V Čestlicích podruhé

Další termín ponoru domluven. Tentokráte sobota, což je lepší, alespoň se dá v neděli lenošit. V Praze jsme byli už v 8 ráno a protože snídat by se mělo, tak jsme zašli na Pho polévku do SAPY.

Další dvouhodinovka teorie začala něco málo po desáte hodině dopolední. Než se k nám připojil třetí účastník kurzu Tomáš, připravili jsme si výstroj na odpolední ponor. Dvě hodinky teorie uběhli jako voda. Dobrali jsme výstroj, techniku, naložili výstroj a hurá na další ponory. Cílem je naučit se sestupy výstupy pěkně pomalu, řízeně a samozřejmě zdokonalit se ve vyvážení. To se výborně trénuje v Čestlicích, díky hluboké jámě.

"Cože? Skákat do vody...?" reakce Janičky na seznámení se vstupem do vody. Pak zjistila, že to vlastně je jednoduché a ještě se jednou pokusila skočit jen "pro publikum". Bohužel jsem nenabyl Žabžu (foťák, Fujifilm XP30) takže jsem fotil mobilem. A nutno říci, že mobilem mi to opravdu nejde, takže krok do hlubin prostě v galerii nenajdete :(.

Trocha opakování, hledání automatiky a pomalé sestupy a výstupy. Nutno říci, že Janče to šlo úžasně! Dokonce i vyfouknutí vody z masky šlo bez problémů. Samotný sestup se jí díky její opatrnosti vydařil lépe než mě! A zakončila to větou "No to bylo senzační"! Takže jeslti se zadaří tak z ní bude dobrý buddy ;)

Po návratu z bazénu nás čekala super párty. Před prodejnou Amers byl nějaký Staropramen festival, takže před další dvouhodinovkou fyziky a fyziologie jsme si dali grilované prase, křen hořtici a samozřejmě jeden zlatavý kalíšek. Pak jsme pokračovali studiem. Ještě pár bazénu a potom vyrazíme na otevřenou vodu, kéž by byla alespoň nějaká viditelnost v té naší vodě české. No nechám se překvapit, zatím ještě čas, ještě jsme nedojeli bazény.

Pár fotek, opět Janči, jsem přidal do galerie.